HorecSport Home Page                                                                                                                                                                                           

Silvestr 2009/2010

Ďumbier, Nízke Tatry

 

 

Silvestr 2009/2010

 Letos to byl můj první Silvestr v Tatrách. Vlastně jsem byla v Tatrách poprvé. Samozřejmě jsem mezi svátky omarodila a můj strach byl tedy oprávněný – kdyby mi Fištrónek nevynesl na Štefáničku i mojí krosnu, asi bych se tam nikdy nedostala. Ale stálo to za to. Chata byla úžasná. Venku sice nebylo už nic vidět, protože byla tma a navíc mlha, ale to vůbec nevadilo. Chata působila moc útulně a příjemně a osazenstvo pokoje bylo také sympatické. Jen nás všechny moc mrzelo, že nemohl jet i Ivan. A mě dvojnásob, protože sem se těšila, že procvičíme různé společenské hry. Kdo by byl řekl, že zrovna na Silvestra bude problémem málo sněhu.

Ráno nebylo počasí zrovna přívětivé – byla mlha a nebylo nic vidět. Zklamání bylo i pro Fištrónka a Předsedu, protože na lezení ledů to také nebylo. Kluky to ale neodradilo a vydali se na dopolední procházku na Ďumbier. Když se vrátili, počasí se na chvíli umoudřilo a vylezlo i sluníčko. Vylákalo to tedy i mě a tak abych měla alespoň nějakou činnost, postavila jsem malého sněhuláka. Musím říct, že s hůlkami to byl velký fešák :-). Odpoledne opět nebylo nic vidět, ale kluky to stále neodradilo a vydali se na krátkou procházku po okolních kopcích. Říkala jsem si, že jsem mohla jít s nimi, protože moje chřipka už téměř odezněla, ale jak říkali, nakonec byli rádi, že jsem nešla, protože probrali „mužské“ záležitosti.

Pomalu se schylovalo k večeru a k oslavě příchodu nového roku. Když jsem přišli do společenské místnosti, strnuli jsme úžasem. Vše bylo nádherně připraveno. Stoly krásně prostřené a pod tíhou všech těch dobrot se málem prohýbali. Začali jsme tedy s hodováním a oslavováním a k tomu nám hrála parádní cikánská cimbálovka. Ještě stále nám chyběl u stolu jeden účastník, který byl ještě na cestě. Během večera Pišta v pořádku dorazil. I kluci s chaty si pro nás všechny připravili hudební číslo a musím konstatovat, že kluci ze Štefáničky mají  velký hudební i divadelní talent. Pomalu se blížila půlnoc a tak se část skupinky vydala na přípitek na Ďumbier. My jsme s Fištrónkem zůstali na chatě a pokoušeli se i tančit. Zjistila jsem, že můj partner je spíše sólo tanečník  a já nemám cimbálovku ani v krvi ani v nohách.

O půlnoci jsme si všichni připili před chatou a šli pokračovat v oslavách. Fištrónek tleskal rukama a tančil a zpíval s kapelou jako o závod. Prostě moje kvítko z čertovi zahrádky :-). Skupinka z Ďumbieru se vrátila pěkně s čistou hlavou a my odcházeli pomalu spát. Jen Pišta už z pokoje nepřišel. Ale můžu odpřisáhnout, že tančit se chystal! Našla jsem ho pak na pokoji, jak usnul vyčerpáním, ale taneční botky měl zašněrované na nohou.

Na Nový rok se konečně vyjasnilo. Předseda říkal, že pojede domů, ale nakonec potkal v poledne u snídaně kamarády, kteří se přišli podívat na chatu. Předali jsme láhev „marhulovice“ od Ivana a už bylo celkem jasné, že Předseda dnes neodjede. Mně s Fištrónkem Silvestr stačil a tak jsme využili pěkného počasí a vydali se na Ďumbier. Byl to můj první výstup na Ďumbier a bylo to úžasné. Byl nádherný výhled, svítilo sluníčko, pak zapadalo sluníčko...no prostě záběry jako z pohlednic. Byla jsem ráda, že se počasí umoudřilo a pro můj první výstup vyšli ideální podmínky. Když jsme sestupovali dolů, potkali jsme Předsedu, jak se svižně šplhá nahoru a fotí. Podle lesklých oček a faktu, že Fištrónkovi říkal „Honzíku“ místo jeho oblíbeného „Jižíku“, jsme usoudili, že z lahve „marhulovice“ asi mnoho nezůstalo :-). Večer už jsme jen odpočívali, Předseda s Fištrónkem si se mnou konečně zahráli nějaké hry a to už byl poslední kousek, který mi chyběl k úplné spokojenosti.

Pod Ďumbierem se mi hrozně moc líbilo a doufám, že se tam brzy zase podívám.

Léňa

 

Záverom namiesto úvodu.

Za posledných pár rokov to bol môj štvrtý silvestrovský pobyt na Ďumbieri. Účasť bola hojná,  nakoniec sa  nás  zišlo osem. Chýbali viaceré môjmu srdcu blízke osoby. Chýbal môj každoročný  spolubojovník Mercedes,  ktorý mi nakoniec s ťažkým srdcom deň, pred odchodom oznámil, že zdravotný stav mu to nakoniec  nedovolí. Ani ponuka nášho horehronského kamaráta Jančiho nemohla byť naplnená. Nebolo dostatok snehu nato, aby Ivana vyviezli na chatu snežným skútrom.

Z pôvodne plánovaných lezeckých akcií na severe Ďumbiera, nakoniec  nebolo  nič. Za zmienku stojí iba pokus o Baníkov pilier s kamarátom Tomášom. Veľké množstvo nového prachového snehu na ľadovom podklade v Huťkovom žľabe a nechuť pochovať sa v lavíne nás primäli k návratu na Rovný hrebeň.

Dojmy z ďumbierskej  akcie  mal zachytiť   Fištronik, nádejný člen nášho Horecsportu. Ten to fikane presunul na Lenku. Zato ho neminie trest od predsedu  :-)

Dušan

 

 L. 

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS