HorecSport Home Page                                                                                                                                                                                           

 

Podzimní resumé

Peilstein,  Hohe Wand, Vysoké Tatry

 

Podzimní resumé

 

 

Jelikož jsem se rozhodl pro rekonstrukci stodoly, kterou jsem nedávno zdědil, celé jaro a léto jsem jezdil z práce rovnou na stavbu a do tmy pracoval. Víkendy byly ve stejném scénáři. Jen tu a tam nějaká ta oslava, či akce. Pitný režim se dodržovat musí:). Moje nejoblíbenější skály, které mám jen čtyři kilometry za chalupou, jsem jen tiše a trpělivě ignoroval. Až to přišlo.

 

Je začátek října a práce mám tak akorát dost. Volám tedy přítele na telefonu Mercedesa.

Sděluji mu, že už nastal čas. Nutně potřebuji někam do kopců. Vypadá, že je potěšen z mého rozhodnutí ukončit lezecký celibát. „ Niečo  vymyslíme“ dodává.

Vzápětí odjíždíme  do Tater kde strávíme opět úžasný víkend v lokalitě Volia veža jako i rok před tím. Píše se  datum 1-3.10.2011. No a už to jede. Hned o dva týdny později další akce.

Tentokrát chlapci vymysleli Rakousko. Dvě skalkařské oblasti  v předhůří Alp.

 

Peilsteine a Hohe Wande

 

Den před odjezdem ještě získávám na svou stranu kamaráda Jendu. Rád fotografuje a má volno. Super kombinace.

Odjíždíme v pátek v brzkých ranních hodinách. Spojíme cestu na Slovensko s jednou obchodní záležitostí a k večeru už sedíme s Mercedesem v naší oblíbené hospůdce v Bratislavě u pivka. Atmosféra je nabitá energií, něco se totiž chystá. Ráno odjezd jako vždy. Sestava je více než jasná:

Predseda, Horár, Mercedes, Fištrón a nově ještě Jeník .

Cesta super, za pár hodin stojíme na parkovišti u horského penzionu v oblasti Pelsteine.

Proběhne snídaně, něco piva a jde se. V oblasti je spousta ne vysokých, nicméně rozlehlých stěn s          velkou možností lezení různých obtížností na vápencovém masívu. Začínáme s kratšími pětkami ve vlhkých spárkách, což mě ne úplně příjemně naladí. Na začátek takovéhle věci moc nemusím. Nakonec je to super odpoledne. Nad námi si mezi vrcholy rozbalí tábor partička domácích typů a baví se po svém.

Jedná se o milovníky slacklinu. Pro nezasvěcené jsou to lidé, kteří rádi chodí po nataženém laně nad úrovní lesa a navíc jim to způsobuje radost. Klobouk dolů před pány artisty. My mezitím přelézáme několik cest mezi obtížností V- VI. Svítí slunce, je nádherný podzimní den. Končíme až se soumrakem. Spát hodláme na parkovišti pod širákem a tak scházíme k autu. Samozřejmě nám to nedá a tak se stavujeme na jedno pivko před večeří v místním penzionu. To, že má zrovna  Předseda, Horár i Jenda narozeniny, nikdo nemohl tušit. Z jednoho piva je jich rázem celá množina. A jelikož jsme celý den lezli a nic u toho nejedli, „máme jí jak z praku“.

Bivak samozřejmě rozbalujeme za tmy. K večeři je hrnec čínských polévek vylepšený klobáskou.

Božsky se u toho bavíme. Padne i něco pálenky. V noci je dost frišno, ale po královském občerstvení spíme jako zabití.

Hned ráno, jen nás trošku olíznou sluneční paprsky, balíme a po snídani odjíždíme. Chlapci mají totiž ještě cosi za lubem. Přejíždíme do oblasti Hohe Wande. Název Hohe Wand je odvozen od strmých až 250 metrů vysokých stěn, které ohraničují pohoří na jihu a jihovýchodě. Tyto stěny jsou plné lezeckých cest různých obtížností a také zajištěných cest – klettersteigů.

Hohe Wand je malé vápencové pohoří, spíše náhorní plošina, která je součástí Guttensteinských Alp. Leží asi 50 km jihozápadně od Vídně. Nejvyšším vrcholem pohoří je Plackles s výškou 1132 m.n.m.. Náhorní plošina je dlouhá asi 8 km. Část pohoří byla vyhlášena Přírodním parkem Hohe Wand (Naturpark Hohe Wand) .

Na parkovišti pod nástupem přebalíme „grundsortiment“, proběhne lehká svačinka a hurá pod stěnu.

Jenda spokojeně odchází se svou zrcadlovkou turistickým chodníkem s tím, že se nahoře potkáme u piva na chatě. No a naše kroky směřují pod nástup předem vybrané cesty Hamburger (IV). Má cca 200m, pět lanových délek.

 První nastupuje do stěny Horár s Předsedou. Pak Mercedes a já. Začátek je trochu nepříjemný, vede vyleštěným komínem plným vody. Pak už to jde dobře, slunce nám svítí do zad, pod námi na pastvinách se téměř bez pohybu pasou krávy. Nad námi se prohánějí milovníci létání, chvilku s křídly, hned zas s padáky. Celá cesta je velmi dobře zajištěná nýty a borháky. Nejkrásnější místo se nachází až v poslední délce. Jedná se o vzdušný traverz za šest v převisu s nádhernou expozicí. Asi po dvou hodinách jsme nahoře. Motáme lana a přezouváme se do pohodlí pohorek.

Horár zajde za skalku, ale v tom samém momentě je hned zase zpátky. Jen má vykulené oči a říká něco jako „KOKOT tam nejdem“. Až po chvilce z něj vyrazíme, že se mu na balkónku za skalkou vyhýbalo stádečko kozorohů. Co jenom potřebovali projít tudy, kudy on.

Asi po dvaceti minutách lesem přicházíme k hospůdce na vrchu této náhorní plošiny. Jenda už tu na nás čeká. V hospůdce si dáváme pivo, pak posvačíme na vyhlídce a hurá chodníkem k autu. Při sestupu ještě potkáváme jednoho statného kozoroha samotáře přímo vedle chodníku. Kdyby neohroženému panu Předsedovi taktně neukázal své obrovské zbraně na hlavě, snad by mu vlezl s tou svou zrcadlovkou až do zadku. K autu přicházíme opět za šera. Naložíme bagáž a hurá směr Bratislava.

Ještě tu noc přejíždíme s Jendou z Bratislavy do Pelhřimova. Po cestě se ještě stavujeme u MC Donalds na hamburgera. Je to Jeníkův nápad, ví jak nesnáším mekáče. Ale na argument, „Jirko dneska musíš, když už jste ho v tom Rakousku vylezli“, se ani nedá nic namítat!

Do postele jdeme v ranních hodinách.

 

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

   Ještě jen krátce na konec se chci zmínit o akci s Jendou a Mercedesem ve Vysokých Tatrách.

Ubytování domluvil Ivík, netradičně v jakémsi hotelovém paneláku na Štrbském plese.

Sice netradiční, zato ale funkční bydlení nás mile překvapilo. Měli jsme vše, co jsme jen mohli potřebovat na odpočinkový víkend. Večer po příjezdu jsme si připili na magické datum 11.11.2011  v 11hodin a 11minut skleničkou horce ve Furkotě.

Ráno jsme vyšli na Popradské pleso. Po snídani dobyli vrchol Tupé 2284 m.n.m a dále pokračovali

k Batizovským plesům pod Gerlachovské štíty. K večeru jsme sestoupili do Vyšných Hágů.

V hospůdce na zastávce električky jsme se ještě náhodou potkali s Mercedesovým kamarádem, dali s ním horec a přejeli zpět na Štrbské pleso. Večer byl odpočinkový u plechovky masa a piva v křesle u televize . V neděli jsme odpočívali a procházeli se kolem ples, neměli jsme už žádné ambice a bylo to tak dobře. Večer návrat domů. Pohodová akce s nádherným počasím.

 

                                                                                                

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

 Jirka alias Fištrón