HorecSport Home Page                                                                                                                                                                                           

Zamkovského chata, Silvestr 2012, Vysoké Tatry

GPS 49°10¨25.82“ sš 20°13¨10.69“ vd

 

 

 

Na začátku Malé studené doliny, na hranici pásma  kosodřeviny pod úpatím Lomnického hrbu, vybudoval velmi známý tatranský horolezec a horský vůdce, rodák z Levoče, Štefan Zámkovský, v roce 1942- 1943 soukromou chatu.

A právě na této chatě se udál již druhý Silvestr.

Za podpory dvou kamarádů z klubu Horec Sport ( předsedy Dušana  + Ivánka)  a Zuzky.

Nadešel dlouho očekávaný den pátek 28.12.2012

Je ráno 7 hodin a já se nemohu dočkat, až mi zazvoní telefon a na druhé straně se ozve, tak co Lojzíku jsi připravenej, valíme do Tater. Hážu batoh na záda a běžím před barák, kde už čeká Jirka zvaný Fištrón a jeho přítelkyně Barča. Poslední ohlédnutí za cedulí Pelhřimov, šup na dálnici a valíme směr Tatry. Cesta utíká, sic nám počasí moc nepřeje. Prší. Svatý Kryštof, patrón všech řidičů nám dává najevo, že opatrnosti není nikdy dost a těch 500 km k Ivánkovi před byt v osadě Nová Lesná nebude jednoduchá. Cestou na hranice se nic zvláštního nestalo, krom báječné nálady v autě. Netrpělivě stoupáme k hraničnímu přechodu se Slovenskem. A je to, jsme tu Slovensko, paráda. Míjíme památník z granátníkem, sjíždíme do údolí, kupujeme dálniční známku.

Slovenská dálnice (mají ji lepší než u nás) po naší D1 se nedá jezdit, říká Fištron. Frčíme jako o závod směr Base camp – Nová Lesná . Po 6-ti hodinách jízdy autem se z mlhy vynoří majestátně Kriváň – jupí už jen kousek. Po příjezdu na byt nás vítají rozesmátý Ivánek a stejně tak rozesmátý náčelník, předseda, inženýr Dušan Božoň z Važca. “Tak co jaká byla cesta, kde jste tak dlouho vy kluci klucatí ”.

 

Po krátké diskusi, potřesení pravicí a malém občerstvení v podobě jednohubek a panáčků marhulovice se vydáváme na električku do Starého Smokovce. Hážeme batohy s materiálem a jídlem k Dušanovi do auta. Cestou na zastávku se kocháme krásou hor zahalených do večerního oparu. Stíháme poslední lanovku na Hřebínek. Nemůžu si pomoci, ale hory v zimě jsou svojí krásou opravdu grandiozní.Vstupujeme na chodník k chatě Zamkovského, s otevřenou pusou si fotím západ slunce, který akorát dopadá a ozařuje Lomnický štít. Fištron cestou zkontroluje ledy na zákrutě, je spokojenej. Ještě tam dva chalani slanujou. Po příchodu na chatu se občerstvujeme pivkem a zdravíme se s chatařem. Ubytujeme se na pokoji, který jsme měli k dispozici i minulý rok. Večer plyne podle známého scénáře v pohodovém rytmu – vybalit zásoby- ochutnat arzenál alkoholu, který se vyplatí mýti vždy s sebou - uložit řízky, salát, klobásy, uzený na balkón, seběhnou pár schodů do lokálu a nasávat atmosféru této klidné a luxusně vybavené horské chaty. První večer bývá vždy dlouhý, nikomu se nechce spát. Komu by se taky chtělo v tak dobré společnosti dvou kamarádů zo Slovenska. Popíjíme, plánujeme túry. Chlapci si plánují lezení ledů, já s Barčou túru na Zbojnickou chatu. Čas si krátíme hrou aktivity.

Závěr večera zakončíme na izbě. Jirka nabrousí zbraně, ledové šrouby, pošleme do sebe sadu slivovic, řízek se salátem, zavzpomínáme na balkoně a jde se spát.

 

 

Highslide JS

 

 Highslide JS

 

 Highslide JS

 

Druhý den se jako první vzbudí Dušan a s větou co jste mi to udělali vy kluci klucatí – vstávejte . Začíná sluncem rozzářený sobotní den. Raňajky co kdo donesl, čaj dole v lokálu, hygiena, zbalit se na lezení, tůru a vyrazit na cestu do Velké studené doliny. Bojovníci se třesou na Grosův led, míjíme Královnin závoj, který je málo nateklý,Veverkáč, kde už lezou. Pokračujeme pod Grosův led, popřejem si pěkný den a mi vyrážíme na Zbojničku a chlapci na Grosák. Je krásný slunný ráno. Na chodníku je dost turistů různých národností. S Barčou se kocháme štíty hor. Je teplo ani větřík nefoukne. Na Zbojničku dorážíme okolo oběda, uvnitř je tolik turistů, že si bereme kávu ven. Fotíme co se dá. Cestou zpět se dozvídáme, že lezecká sekce změnila plán, nejsme na Grosáku moc lidí – sešli jsme na Šašův led pod Veverkáčem – to je SMS-ka. Ptám se Barči, kde se odbočuje na Šašův led, nic nevíme. Domlouváme se s klukama, že

počkáme na Běličce. Máme s Barčou čas, tak jukneme na Rajnerku, tam je ještě víc lidí, aby ne je přece konec roku, parádní počasí a každý chce nasát horský vzduch. Na Běličce nás mezi dveřmi zaskočí vůně čokolády . Tak voňavý parený buchty jsem dlouho neviděl a necítil. Objednáváme si pivo, čaj a kapustnicovou polévku. Lezci dorážejí asi po hodině, dáváme pivo a po druhém, vyrážíme na naší chatu, páč čekáme ještě na Maťu a Riju, který mají dorazit. Na chodníku je klid, cesta nahoru je krátká. Po příchodu na chatu se nám rozzáří oči, Rija a Marťa mají úsměvy od ucha k uchu, páč mají za sebou krásný den v horách – vyrazili na Téryho chatu - parádní túra.Děvčata tam mají svojí partičku kamarádů, večer je pestrý, plný vzpomínek na minulý Silvestr. Ria to minulý rok absolvovala s náma a rok před tím i s Maťou na Dumbieru – takže partička, jak má být. Večer plyne a plánuje se, co zítra. Druhá turistická sekce přátel

Marti a Riji, chtějí vyrazir na Slavkovský Štít – chlapci plánují Lomničák. Mezi tím proteče pár piv našima hrdlama.

Holky jdou spát protože je pozdě a chtějí brzo vstávat. My jdeme také, ale na pokoj, kde večer pokračuje- slivovicí, uzeným, řízkama a džondýrem. Nachystat se na ráno, ať je to rychlý.

 

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

 Neděle ráno, půl sedmý – snídaně, hygiena, pivečko a jde se.Vyrážím se slovenskou partou na Slavkovský štít. Fištron s Barčou budou odpočívat, půjdou na Skalnatou chatu a Ivánek s předsedou vyráží na Lomničák. Po ránu je na chodníku klid a ty výhledy do údolí, východ slunce, jo Tatry. Na Hrebienku odbočujeme na sjezdovku, cesta je kratší, ale o to horší. Po zdolání sjezdovky vcházíme kosodřevinou na chodník na Slavkovský štít. Z vyhlídky vidíme Zámku, cesta je dlouhá z hřebenů je parádní pohled na Nízké Tatry a vše pod námi. Fotím JAKO BLÁZEN. Pod vrcholem narážíme na stádo pasoucích se kamzíků a o pár metrů dál na samotného samce, který si to šine přímo na nás. Doufám, že není bojovej, říkám Rie . Vytoužený vrchol na

sebe nenechá dlouho čekat. Jsme tu ,vidím kříž. Nádhera, milion vrcholových fotek, malá svačina. Cesta na zpátek je rychlá, mačky nejsou potřeba, zato opatrnost jo. Skupina se setkává na Hrebienku ve snack baru na pivko. Pak následuje cesta na chatu kde očekáváme přítelkyni Dušana, Zuzku. Dorážím na chatu, kde se seznamuju se Zuzkou, dáváme po panáčku, sprcha, něco pojíst. Mezi tím přichází Jirka s Barčou a úplně hotový lezci, Dušan a Mercedes. V poklidném tempu přes sprchy se odebereme do lokálu. Probereme zážitky za celý den, klábosíme, popíjíme zlatavý mok a hrajeme karty – kdo prohraje brodí potok před chatou, cena za prohru je daná – prohrál jsem. No nic jdu si schladit nohy, je u toho parádní sranda a tuží to kolektiv – tím večer pomalu končí.

 

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 

 Pondělí – Silvestr – Dušan se Zuzkou jdou na

Zbojničku, Maťa jde sama, ale určitě se tam potkají. Ivánek, Ria, Barča, Fištron a já vyrážíme k ledu. Ria má nový sedák, tak si ho chce vyzkoušet. Scházíme do Velké studené doliny, všude cizinci – snad milion – na chodníku i na ledech. Grosák plnej, Veverkáč plnej – ve finále se prodíráme kosodřevinou na malý led vedle Veverkáče. Pro Riu ideální led, říká Ivánek. Jirka vytáhne cestu, zajistí aby byla bezpečná, pak už si to řídí Ivánek. Dává Rie rady jak poslouchat zvuk čakanu, kam a jak seknout mačky. Přece jenom je to zkušený lezec. Barče a mě je zima a tak Fištron jako gentleman jde s náma na Rainerku, na čaj a pivečko. Chata je plná tatranské historie, lezení i nosičů. U chaty mi Jirka vypráví jak tu má chatař ochočenou lišku, že jí, když tu byli v létě, s Barčou krmili. A my ji cestou na zákrutě potkali, fotim jako blázen, asi milion fotek s lišákem. Na chatě se už připravuje silvestrovská večeře, nikdo se nechce na

pokoji přejíst, páč minulý rok bylo jídla, že se to nedalo sníst.  Polévka, řízek, salát, sladké dobroty, šampáňo. Do půlnoci si krátíme čas oblíbenou hrou aktivity, popíjí se, krásný klidný večer. Náladu v salonku nám zpestřuje plišový vlčák, je to dobrý společník. Před půl dvanáctou se jdeme obléct, aby i my jsme přivítali Nový rok na vyhlídce. Bereme šampus a po šmyklavém chodníku jdeme na vyhlídku. Tři,dva, jedna,  Nový rok 2013 je tu. Předseda tradičně zapěje obě hymny jak Slovenskou tak Českou – přáníčka, pusinky, objímačky. Přitom dole v civilizaci je úplné peklo. Ohňostroj, tady ze zhora, je opravdu okouzlující. Lidé z chaty pomalu odcházejí i my půjdeme, ale jako poslední, pokuřujeme

dýmku míru, není kam spěchat. Po návratu to na chatě hučí, někdo jde spát jiní zůstávají – Maťa bere kytaru a za libého tónu hraje píseň za písní, až do pěti do rána a potom i my jdeme spát.

 

 

Highslide JS

Highslide JS

Highslide JS

 Highslide JS

Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

Highslide JS 

 Highslide JS

 Highslide JS

 Highslide JS

 

 

 

Děkujeme za super silvestr na Zámce, bylo to fajn.

 

 

HON-ZA  alias  Jendo

    

 

                                                                               

Viacej fotografii na Picasawebe