HorecSport Home Page                                                                  

 

                                                     

Tatry podruhé

  Vysoké Tatry 2015

 

Všechno začíná koncem a všechno zlé je k něčemu dobré!

Tak je to v přírodě zařízené a v životě také. Zlé doby vystřídají dobré a zase naopak. Měli bychom to začít přijímat tak, jak to je a možná se sami změníme a už se nebudeme tolik trápit.

S touto myšlenkou v hlavě jsem dorazil ke konci roku 2014 za Ivuškou do Tater. Jako by mě tam něco hnalo. Jako bych měl potřebu už ukončit ten starý rok a začít nový jinak. A tak jsme i učinili a udělali jsme to po svém. Zakončili jsme ho dvěma krásnými túrami a lyžovačkou. Zakončili jsme ho novými plány a možná si i něco slíbili…

Věci se pak upekli tak rychle, že jsme po patnácti dnech zpátky v Tatrách, ale to už se píše rok 2015!

  Před kola automobilu mi v poslední chvíli před odjezdem z Pelhřimova skáče kamarád Jenda se zoufalým zvoláním „Já chci do Tatér!“ a na rameni svírá své dvoumetrové kandaháry. Na otázku „Klobásky a zrcadlovku máš?“ Odpovídá „Mám“!  A po chvilce se už rozjíždí náš cikánskej taxík. Naše Fábie je narvaná až po strop. Pokud bychom po cestě jen jednou prudce zabrzdili, naše hlavy nám jistě odřeže snowboardová fošna a čertovský prkýnka. Ale na to nemyslíme. Cesta ubíhá pohodově v rytmu složitých dialogů o životě. Psychiatr by si na nás jistě smlsnul.  V deset večer jsme v BC v Nové Lesné. Chlapci už na nás netrpělivě čekají s drinkem na uvítanou. Podle zabarvení jejich obřích nosů je nám jasné, že až tak netrpělivé čekání to zase nebylo. Po ochutnávce domácí pálenky z oskeruše chápeme. Sestava je tedy následující - předseda, Ivuška, Jeník a já. Dlouho jsme se neviděli a tak chvilku posedíme. U rozhovoru přebalíme materiál a honem na kutě. Budíček je totiž o půl sedmé. A cíl? Bielovodská dolina.

Ranní počasí by uspokojilo spíše vášnivého mykologa. Obleva namísto slibovaného ochlazení. No co, alespoň omrkneme terén. Přejíždíme autem na parkoviště u horolezecké ubytovny v Lysé Polane. Po cestě do Bielovodskej začíná foukat teplý jarní fén. Půlka ledna a počasí jak na Jadranu. Náš cíl jsou dost nízko položené Tisovky. Adin úsmev v rozkladu, obcházíme ho. Vedle Mrozekov vypadá na poměry v dobré kondici. Jenda odchází dolinou na průzkum něco pofotit. Ivuška natahuje délku a my s předsedou se vezeme. Po slanění kufrujeme a mizíme. Je skoro poledne a začíná tu létat vzduchem. Slunce totiž, už olizuje Mrozekovi záda. Jdeme se projít Jendovi naproti. Šikovný je ten náš Jenda chlapec, chrupnul si zatím v turistickém odpočívadle na stole v klidu uprostřed doliny. Možná kdyby mu medvěd francouzáka vlepil, ani by to necítil. U auta si dáme jednu plzeň v ubytovně a poklábosíme s majitelem. Znovu u něho kontrolujeme předpověď - i na zítra hlásí teplo a to se mělo ochladit. Loučíme se a pádíme zpět do BC. Po cestě se obloha zatáhne jak pytel a prší. V Lomnici ještě navštívíme obchoďák a hurá vařit večeři. Té se k našemu velkému potěšení ujímá Jenda. Aby taky ne, je to přeci expediční kuchař. Co jsme jedli, do zprávy nejde uvést. Nedej bože by nám mohl někdo závidět a snížit klubový rozpočet.

V

Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS
Highslide JS Highslide JS Highslide JS      

Sobota ráno a my stoupáme první zubačkou na Hrebienok a dál po vzoru silvestrovské túry na (SD). Jenže oou… Trošku jsme se přepočítali, od silvestra lehce připadlo. Ne moc, ale mákneme si. Střídáme se tedy mlčky v prorážení stopy, nesouc si při tom každý svůj kříž. Opět fouká, jen oproti minule je rozdíl 15 stupňů plus. Tuším o jedenácté jsme na SD. Probíhá klasický trojboj. Půl litru čaje na recepci při sledování nekonečného filmu pana B., zakončený nejluxusnější toaletou v Tatrách. Pak padá rozhodnutí: po pravé straně „rybníka“ nad hotelem vzhůru pod Velickou stěnu. Jen tak nakoukneme do Nevěstina závoje a uvidí se. Tentokrát v dolině už nejsme sami. Naproti z Orolína již slaňují dva borci a než nastoupíme výš, už se probíjejí na odpolední směnu na Sopeľ. Hlavně klid, mají jistě jen za úkol narušit naší psychiku. Z dáli už je vidět, že náš led je úžasně vytečený a s každým krokem nahoru stoupá napětí a zároveň chuť. Už není cesty zpět! Obě délky vede Ivuška. Nástup do druhé délky vypadá od štandu otřesně. Expozice v kombinaci bočního pohledu na prvolezce mi říká „ E.T. volat domů“. Marně však, prvolezec zpátečku v plánu nemá. Vichřice pod námi tolik burácí, že zvuky jen umocňují atmosféru. Při lezení mě navštěvují sluchové halucinace v podobě právě projíždějícího vlaku, či urputného dětského kvílení. Jen povely spolulezců slyšet nejsou. Nakonec vše dobře dopadne a k na večeru sedíme u piva a horce na Sliezskom Dome. Po druhé rundě ale už mizíme. Přece jen nás ještě čeká dlouhá noční procházka. Pivo v Tivoli tentokrát nebyl ten nejlepší nápad, hold trubky by se občas čistit měly! Následuje električka a pálení žáhy. Nakonec však úspěšně zažívací problémy vyřešíme v kolibe v Nové Lesné. Kombinace několika horců a piv udělá svoje. Tam se také opět shledáváme s kamarádem Jendou, který se s námi po oběde před nástupem do roboty rozloučil a šel si svou cestou. Prý nám i dokonce stihl v BC uvařit, no a tím si nás opět získal.

Jo, ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem…  

Highslide JS   Highslide JS   Highslide JS  
Highslide JS  Highslide JS Highslide JS  Highslide JS Highslide JS Highslide JS
Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS
Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS Highslide JS
Highslide JS  Highslide JS Highslide JS Highslide JS  Highslide JS  Highslide JS
Highslide JS Highslide JS  Highslide JS  Highslide JS Highslide JS Highslide JS
Highslide JS   Highslide JS      
 

 Fištrón